Tato stránka obsahuje všechny dosud publikované příspěvky ve Facebook skupině Fotonadšenci v rubrice Jak na to...

1. raw nebo jpg

jak na to... raw nebo jpg?

toto je první z článků nového formátu, který by měl přinášet návody jak na focení, čí úpravy. Spoustu věcí lze samozřejmě dělat několika různými způsoby a tyto články přinášejí jen některé z nich.

Ale pojďme k věci. Prvním co by měl fotograf, který si již pořídil svůj vysněný foťák udělat, je to, že si ho nastaví podle svých preferencí.

JPG nebo RAW ?
To je otázka kterou si jednou položí asi každý fotograf který se focením chce zabývat hlouběji než jen cvaknutím zachytit (lépe či hůře) okolní realitu. Většina takových fotografů vám řekne, že vítězí raw. Je to z toho důvodu, že z raw lze jpg udělat vždy, ale z jpg raw neuděláte nikdy! Raw obsahuje vše, co jste vyfotili, na rozdíl od ztrátově komprimovaného JPG. Komprimace JPG totiž zahrnuje zahození velkého množství dat, která pro jednoduché zobrazení snímku nejsou potřeba. To ovšem platí pouze v případě, že obrázek již nadále nechcete upravovat. Nejmarkantněji se to projevuje asi v případě že na snímku je jasná obloha. JPG ji vidí jako jednolitou bílou plochu, tak nahradí většinu pixelů prostě odstínem bílé a tím ušetří místo.
V raw oproti tomu tyto jemné odstíny zůstanou, takže je lze vhodným postupem "vytáhnout" a zvýraznit.

Pokud tedy nechcete snímky dále upravovat a spokojíte se s tím jak vám je z raw dat vytvoří podle svého nastavení foťák, pak vám stačí JPG. JPG má 8 bit na kanál (tedy 256 odstínů od barvy) a je (díky ztrátové komprimaci) menší než raw.

Pokud ale chcete mít ve svých snímcích všechno co foťák vyfotí, a vhodným postupem to chcete zviditelnit, tedy do tvorby obrázku z raw zasáhnout podle svých představ, pak zvolte raw. RAW má 14bitů na kanál (tedy 16 384 odstínů od barvy) a není ztrátově komprimován, takže je větší než stejný snímek v JPG. Lze jej vyvolat v 16 bitech.

Foťák ale také umožňuje nastavit ukládání obojího najednou tedy RAW+JPG(fine), takže se není třeba obávat že, i když to třeba ještě neumíte, budete muset každý obrázek upravovat v počítači. Budete mít prostě JPG jak jste zvyklí ale budete mít i raw pokud budete chtít snímek hlouběji upravit.

Jiné režimy než JPG(fine) a raw nemá smysl používat, ušetření pár MB rozhodně nestojí za ztrátu kvality, zvlášť dnes, kdy stojí karty pár korun.

V omezené míře lze samozřejmě upravovat i jpg, ale jste omezení tím, že rozlišení je pouze 8bit (nebezpečí posterizace) a díky ztrátové komprimaci, ve snímku některá data již prostě nejsou.

Existují samozřejmě důvody kdy používat jpg - například pokud jde o reportáž a snímek je potřeba co nejrychleji dostat do redakce, ale pokud máte dost času, tak lepší výsledky získáte z raw.

jak na to... - Ostrost -

Spousta fotografů zápasí s tím jak mít dobře zaostřené fotky. Pojďme si teď projít v čem může být chyba, když se to nedaří, a jak neostrosti předejít.

příčin proč je fotka neostrá může být několik:

1. - není zaostřeno na focený objekt, ale před něj nebo za něj.

Tohle se stane každému. Foťák ostří podle nějakého vybraného místa na snímku a pokud se v okamžiku ostření to místo dostane mimo ostřený objekt, foťák klidně zaostří na vzdálený strom který bude ostrý ale modelka zůstane neostrá.

- k obdobnému problému dojde při focení se samospouští - viz Foceni se samospouští

- u zrcadlovek může jít také o tzv. frontfocus nebo backfocus - to lze seřídit v servisu nebo zrcadlovky vyšších tříd mají možnost mikronastavení přímo v menu. Bezzrcadlovky, protože ostří na stejném čipu kde fotí, tímto jevem (frontfocus/backfocus) netrpí.

2. - fotíme více objektů v různé vzdálenosti od objektivu. Jeden zaostřen je, ale ostatní jsou rozostřené

Objektiv z principu může zaostřit pouze na jednu vzdálenost od objektivu. Pokud chceme mít zaostřené objekty v různé vzdálenosti od objektivu, využíváme tzv. hloubku ostrosti. Ta se mění podle nastavené clony, ohniska objektivu a vzdálenosti ze které fotíme, ale s konkrétním objektivem a vzdáleností focení bude ke změně sloužit clona. Čím je vyšší, tím je hloubka ostrosti vyšší a opačně. Není to ale tak, že by najednou objektiv s velkou clonou dokázal zaostřit na víc vzdáleností zároveň, ale se zvyšováním clony se zvětšuje pásmo, kde je neostrost pod určitou dohodnutou hranicí, kdy je neostrost na fotografii ještě nerozeznatelná pouhým okem. Toto pásmo vzniká za rovinou, na kterou je zaostřeno i před ní. Existují i nastavení kdy je hloubka ostrosti od určité vzdálenosti až do nekonečna, i když je zaostřeno na kratší vzdálenost než na nekonečno (tomu se říká hyperfokální ostření). Při využívání hloubky ostrosti (také se setkáte s označením DOF) nezapomeňte, že hloubka ostrosti zahrnuje oblast i před místem zaostření, čehož můžeme využít. Fotíme-li například tři řady diváků, neostříme na tu první, ale na druhou, aby se první i třetí řada dostala do pásma hloubky ostrosti .

3. - fotíme z ruky s dlouhým ohniskem a delším časem.

To je asi nejčastější příčina rozostření při focení statického objektu. Bez dalších pomůcek, jako je stativ nebo stabilizace (v objektivu nebo na čipu), platí jednoduché pravidlo - při expozici z ruky nepoužívejte delší čas než je převrácená hodnota použitého ohniska krát crop,tedy 1/(ohnisko x crop). Máme-li tedy aps-c Canon (crop 1,6) a ohnisko 200mm pak bez stabilizace je bezpečný čas z ruky 1/(200 x 1,6) tedy 1/320 a kratší. Pro fullframe, kdy je crop=1 pak 1/(200 x 1.0), tedy 1/200 a kratší. Se stabilizací můžeme čas prodloužit (podle toho jak je stabilizace účinná). Platí, že čím delší ohnisková vzdálenost tím musíme použít kratší čas.

4. - fotíme pohybující se objekt a delším časem.

V tomto případě vám stabilizace prodloužit čas NEPOMŮŽE, respektive při použití stabilizace a dlouhého času bude ostré vše, KROMĚ pohybujícího se objektu. Jediné, co můžete k ostrému zachycení pohybujícího se objektu udělat, je fotit s kratším časem. Použití dlouhého času při focení pohybu způsobuje neostrost, protože za dobu po kterou bude otevřená závěrka, se focený objekt pohne. Opět platí, že čas musí být tím kratší, čím delší ohnisko používáme.

Není-li neostrost příliš velká mohou s doostřením pomoct nové programy využívající AI, jako je například Topaz Photo, ale výsledek není vžy zaručen